|
>ZEBRA CESTUJE<
>MOVIES< |
ÚVODNÍ LIST aneb PROČ TO VŠECHNO...?
Jednou v noci mi volala Zebra. Že prý je to otázka života a smrti. Bál jsem se nejhoršího, proto jsem si
převlékl pyžamo a neprodleně k ní naklusal. Sice ji moc nemusím, na můj vkus je trochu trhlá (trochu dost),
ale umřít bych ji rozhodně nenechal. Mohli by mi vyčítat, že ji mám na svědomí. A já nerad problémy. Když jsem
k ní po desetiminutovém zběsilém sprintu dorazil, řekla mi, že by byla moc ráda, kdybych ji udělal webový stránky,
prej je to teď dost in. Chtěl jsem jí ublížit. Jenže ona se tak sladce usmívala... V tom černobílém krajkovém prádle.
Myslela to upřímně. Pak mi oznámila, že jestli jí nepomůžu, řekne mým rodičům, že kouřím.
A to bych teprve nerad.
Usoudil jsem, že tyhle webovky vznikly nejspíš z přemíry volného času, protože Zebra nemá kromě zevlování a
sledování filmů žádné seriózní záliby. Žádný přebytek tvůrčí fantazie, snaha ventilovat
svoje pocity ani potřeba sdělit světu něco nového. Nic chytrého od tohoto webu rozhodně nečekejte, protože
autorka dost vykrádá a navíc
raději rezignovala na veškeré intelektuální postupy. Někdo by totiž mohl odhalit, že si na intelektuála jen hraje.
A to by pro ni byla těžká rána. Zebra tedy mým prostřednictvím všechny budoucí čtenáře dopředu varuje,
že jsou to stránky ryze amatérského-buranského charakteru.
Proto omluvte jejich podprůměrnou úroveň i sníženou kvalitu obrazu. Najdete tu výhradně nesmysly, velké nesmysly
a největší nesmysly.
Ohlasů
je zatím málo a snad ani další nebudou. Reagovat na ně je totiž nad Zebřiny síly.
Proto si dobře rozmyslete, jestli váš drahocenný čas raději nestrávíte užitečněji. Máte na výběr z mnoha
různorodých činností, které vaši bližní ocení. Můžete si vytrhat obočí, chytat lelky, čekat na smrt,
dirigovat bleší orchestr, malovat čerta na zeď a tak. Existuje spousta príma věcí, kterými se nechá zabít čas.
To je asi vše, co jsem vám měl vyřídit. Váš administrátor Venda
Samotnému mi to mnohokrát vrtalo hlavou, a tak jsem se Zebry odvážil zeptat. Začala se
tajnůstkářsky usmívat a hned na to se rozesmála. Vzápětí mi nabídla těchto deset teorií.
Takže jsem zase na začátku. Nevíte náhodou někdo, jak to bylo doopravdy?
„1. Protože když jsme jeli ve druhé třídě na výlet do ZOO, ztratila jsem se a úči mě po šílenejch
peripetiích našly až po hodině, jak se spokojeně kochám u zebřího výběhu zašitá za nějakým
křovím. 2. Protože když se víc podrbu, mám na kůži červený pruhy. 3. Protože jsme si na jednom školním výletě vymýšleli zvířecí přezdívky, někdo plácnul: "Ty
budeš Zebra," a už mi to zůstalo. 4. Protože jsem se jednou vsadila, ze si sednu doprostřed silnice na zebru, zakouřím si tam, sním
svačinu, a pak to z hecu fakt udělala. 5. Protože jsem se jednou divně opálila. 6. Protože jsem se jednou na gymplu zeptala učitelky na biologii, proč mají zebry pruhy,
což ve třídě rozpoutalo bouřlivou diskuzi, zapomnělo se na zkoušení a moji spolužáci
mi z „vděčnosti“ začali říkat Zebra. 7. Protože jsem jednu sezónu dělala brigádu pro silničáře a v popisu mé práce bylo kreslit na silnicích zebry. 8. Protože jsem si jednou neprozřetelně postěžovala, že jsem nikdy neměla přezdívku, po
ruce byl obrázkový
atlas a strana 261 definitivně rozhodla o mém osudu. 9. Protože jsem měla oblíbené proužkované triko, takže mi všichni říkali Pruhatá a nakonec
z toho vyšla Zebra. 10. Protože jedno léto frčela oskarovská
reklama, zaznělo tam mimo jiné: 'Pozor, Cendo, zebra, otoc je!' a já se bystře zeptala,
proč v reklamě na Oskara pečou zrovna zebru, ...“
|